FANDOM


Malý report z prvního hraní

V Ostružné právě vrcholila oslava dožínek, když tam přibyli Erandur s Vilémem. Cestou oba žízniví zapadli do hospody U zlomené loukotě, ale než si stihli objednat pivo, místní hňup Hrouda vyprovokoval rvačku. Šenkýřka Madla už měla strach, že z hospody zbudou jen trosky, ale naštěstí se vše obešlo bez použití zbraní a potlučený Hrouda lokál opustil.

Potyčka neunikla chlapíkovi, který se představil jako Pýšek a nabídnul Erandurovi obchod - pravda nepříliš čistý. Když se prý na návsi popere s medvědem a vyhraje, o zisk se rozdělí. Háček byl v otrávené rukavici, kterou měl Erandur mědvěda praštit přes čenich. Po bližším prozkoumání Vilém odhalil, že jed není žádný čajíček a porazil by stádo volů, ne jen jednoho medvěda. Po poradě nad několika korbely piva (Vilém, Erandur asketicky usrkával vodu), se Vilém odpotácel za město s tím, že ze surovin, které náhodou má, by snad mohl uvařit protijed.

Zatímco Vilém kuchtil, Erandur se rozhodl vyhledat rychtáře France a celý příběh s podivnou rukavicí a ještě divnějším týpkem mu povyprávět. Jak si usmyslel, tak udělal, ale rychtář si vedl svou, že jsou dožínky a ať mu všichni dají pokoj, že se zatím vlastně nic nestalo, tak co by měl vyšetřovat a jestli už teda chtějí být užiteční, ať mu pomůžou v horách na salaši u pastýře Jíry, kterému se ztrácejí ovce, ďas aby to spral...

Po návratu z rychty nemusel Erandur U loukotě čekat ani moc dlouho a vrátil se Vilém. Rukavice už v tu chvíli byla neutralizovaná a Erandur se tedy vydal za medvědářem Hoškem zapsat se k souboji s medvěděm. Většina vesničanů si vsadila na vítězství medvěda - ostatně Hošek tady letos se svým zvířetem nebyl poprvé... Boj byl urputný a už to pro Erandura nevypadalo dobře, ale nakonec šťastnou náhodou medvěd přepadl na záda, dav vesničanů zajásal a Hošek s kyselou tváří vyplatil Erandurovi 5 grošů výhry.

Jen po Pýškovi, jako by se země slehla. Nikde nebyl k nalezení, z vesničanů ho nikdo neznal, snad jen že prý přijel s družinou urozeného pána Sovaty ze Sovína. V táboře Sovatovy družiny však o Pýškovi taky nikdo nic nevěděl.

Erandur byl ze zápasu z medvědem docela pošramocený, tak se s Vilémem rozhodli v šenku U loukotě přenocovat a ráno vyrazili do hor na salaš pastýře Jíry.

Jíra přijal dvojici dost nevrle, ale když vysvětlili, že je posílá rychtář, trochu roztál. Vyprávěl, že se mu zhruba dvakrát měsíčně ztratí ovce. Vlci by roztrhali více kusů a navíc teď koncem léta přece vlci na ovce neútočí - a když už se baví o vlcích, stejně už tady žádného pořádnou dobu ani nezahlédnul. Erandur s Vilémem přenocovali na salaši, noc proběhla v klidu, Jíra je nevyháněl, tak si řekli, že počkají ještě na další noc. Přes den Erandur hledal kolem ohrady stopy, které mohl Jíra přehlédnout. A našel! Pár kapek krve na břevnech ohrady...

V noci se konečně dočkali! Pes štěkal jak pominutý, vyrazili tedy ze salaše, ale doběhli pozdě - v rohu ohrady našli jen zardoušenou ovci a vlčí stopy, vedoucí k lesu. Na vlka byly stopy ale příliš velké... Rozhodli se tedy se stopováním počkat do rána, což byl maličko problém, protože v noci začalo pršet a stopování se pak stalo náročnou záležitostí. I proto měl chvíli Erandur pocit, že ho šálí zrak, když se v jednom místě včí stopa změnila na lidskou! Ale ať místo zkoumal jak zkoumal, nebylo pochyb - vlčí stopa v jednom místě končila, pokračovala stopa lidská. To dvojici trochu vyděsilo, vrátili se tedy na salaš, kde jim Jíra vysmál, že takový nesmysl už tedy dlouho neslyšel, ale o podobných povídačkách prý by mohla něco vědět kořenářka a porodní bába Betyna, která bydlí na samotě zhruba dva dny cesty odtud. Přespali tedy ještě jednu noc na salaši, ráno si nechali vysvětlit cestu k Betyně a vyrazili.

K večeru dorazili k šibeničnímu vrchu, kde poblíž stála katovna, ve které se podle Jírovy rady dalo přenocovat. Uložili se ke spánku, trochu podcenili hlídku - a v noci je napadlo děsivé stvoření. Umrlec, kolem krku zbytek oprátky, šířil kolem sebe odporný puch, ze kterého se oběma dělalo na zvracení. Kdo ví, jak by nerovný souboj dopadl, kdyby si Vilém nevzpomněl, že při studiu starých knih narazil na zmínku o podobných tvorech s poznámkou, že netouží po ničem jiném víc (krom čerstvého masa), než po spočinutí v poctivém hrobě. Za svitu měsíce tedy Erandur štítem vyhloubil mělký hrob, zatímco se Vilém umrlce snažil uklidňovat. Nakonec si tedy umrlec do hrobu vlezl, oba jej zahrnuli hlínou, k čerstvému hrobu zasadili kříž z větví a opatrně se odebrali dospat zbytek noci. Ráno noční dobrodružství připomínal už jen čerstvý hrob nedaleko katovny.

Po obědě konečně dorazili k chalupě kořenářky Betyny. Povyprávěli jí o podivných vlko-lidských stopách a dozvěděli se, že dle legend takový tvor opravdu existuje, zove se Vlkodlak, přes den mívá lidskou podobu a v noci se mění ve vlka. S přibývajícím měsícem jeho síla roste, o úplňku je prakticky nezranitelný a s ubývajícím měsícem zase slábne. Ve vlčí formě je zranitelný pouze stříbrnou zbraní, nebo odvarem z bylin zvaných Vlčí mor. V lidské podobě je snad zranitelný normálně, ale mívá mnohem větší, než lidskou sílu.

Když se vyptávali na novinky v okolí, dozvěděli se, že správci sovínského panství Herbertovi se snad někdy nedávno ztratila dcera Svatava a Herbert od té doby dře poddané z kůže o každý halíř. Když si dali dohromady dobu, kdy se údajně Svatava ztratila s dobou kdy se Jírovi začaly ztrácet ovce, napadla dvojici jistá souvislost a usnesli se, že se vyplatí se na sovínskou tvrz vypravit a zjistit více...

Poznámka PH: Zatím uběhlo od dožínek v Ostružné 5 dní.